Historie:

Nejstarší zmínka o Zamachách pochází z počátku 14. století, kdy tvořily spolu s Mělnickým Vtelnem a Nemyslovicemi nejjižnější výběžek rozsáhlé markvartické domény v Pojizeří. Heřman a Markvart, synové Zdislava ze Zvířetic (nejmladší syn známého Havla z Lemberka a jeho manželky Zdislavy z Křižanova - sv. Zdislavy), jmenovaní v letech 1318-1319, měli od králů v držení Žitomíř, Zamachy a Vtelen. Kdy tato držba vznikla, není známo (Vtelno již r. 1284 patřilo jejich otci Zdislavovi). Když v r. 1321 vrátili Janu Lucemburskému zápisy na Žitomíř, obdrželi zápisem vsi Zamachy, Vtelen, Chorušice a Choroušky.

V době Karla IV. bylo dle pověsti okolí Zamach lesnaté a s loupežníky, kteří mj. ohrožovali cestující po blízké Žitavské stezce. Pro bezpečnost kraje dal král vystavět na pahorku poblíž Zamach tvrz Hradiště (pozdější Syslov) a na vymýceném místě západně od tvrze pak vznikla ves Karlín.

Ve 14. a 15. století Zamachy nejspíše sdílely osud společně se Vtelnem a oběma dalšími výše jmenovanými obcemi. Před rokem 1402 je držel nejvyšší komorník Aleš Škopek z Dubé s manželkou Škonkou z Vartemberka. Za věrné služby mu císař Zikmund v roce 1420 potvrdil zástavu labského Kostelce, Zamach a Vtelna. .

V roce 1569 tvořily Velké Zamachy, Chorušice, Choroušky a část Vtelna zamašskou rychtu panství Mělnického, které měl od r. 1565 v zástavě pan Zdislav ml. Berka z Dubé, z Lipé a na Mělníce a Jablonné. V té době byly založeny urburní registra, tj. soupisy poddanských poviností vůči vrchnosti. Po jeho smrti r. 1571 byla jeho dědicům vyplacena královskou komorou zástava, ale již v roce 1579 bylo Mělnické panství císařem Rudolfem II opět zastaveno, a to Jiřímu st. Popelovi z Loblovic, nejvyššímu královskému hofmistru.

Dalšími zástavními držiteli panství zámku mělnického (tedy i Zamach) byli Jiří z Kolovrat (1595-1608, za něj opatřen nový urbář) a Jakub Hořčický z Tepence (1608-1618), který odkázal nájem mělnického panství jezuitskému řádu. Za stavovského povstání měli mělnické panství v zástavě v rychlém sledu Vilém Kinský, po 30.8.1619 bratři Malovcové, koncem r. 1619 společně Jan Vtelenský ze Vtelna a Václav Šťastný Pětipeský z Chýše a Egerberga a konečně od r. 1620 pouze posledně jmenovaný. Tomu byl po bělohorské porážce mělnický statek pro vzpouru bez náhrady odňat.
Roku 1623 se Zamachy s celým mělnickým panstvím dostaly do zástavy hraběte Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberku, který provedl důkladnou inventuru celého majetku (výsledkem je mj. urbář z r. 1625) a v r. 1641 panství pro jeho válečné zpustošení a nevýnosnost vrátil královské komoře.

V r. 1645 bylo panství konečně zastaveno Heřmanu Černínovi z Chudenic, který byl císařským vyslancem v Cařihradě. Za jeho vládnutí byl k zamašské vrchní rychtě připojen větší díl bývalé rychty vrutické (části vsí Velký Újezd, Krpy a Střižovice) a sídlo vrchní rychty bylo trvale přeneseno do Mělnického Vtelna.
Roku 1651 zdědil panství jeho syn hrabě Humprecht Jan Černín a po něm Heřman Jakub Černín hrabě z Chudenic (nar. 1659), který je dne 3.1.1687 od královské komory koupil. Za tohoto majitele byl k mělnickému panství připojen (1694) i statek Vtelno.
Mělnické panství pak zdědil jeho mladší syn František Antonín Černín, který zemřel r. 1739. Sňatkem jeho jediné dcery Marie Ludmily s Augustem Antonínem knížetem z Lobkovic přešlo vlastnictví celého panství vč. Zamach na hořínskou větev rodu Lobkoviců.

Na protější straně údolí Peklo vznikly Malé Zamachy původně jako panský dvůr, který před r. 1408 patřil Martinovi ze Všelis. Později, v r. 1432 měl na něm podíl Radslav Homut z Harasova. V r. 1538 patřily Zamášky Mikuláši Pecingárovi z Bydlína, ten je prodal Bedřichovi z Donína. Od roku 1585 byly jako součást panství Všelisy majetkem Adama Bzenského z Prorubě a jeho dědiců až do r. 1675, kdy panství koupil Odolen z Věžník. Posléze po r. 1795 připadl zamašský dvůr hr. Šporkům a jeho parcelací v roce 1796 na 5 selských usedlostí vznikla ves Malé Zamachy .

Při dvoře v Malých Zamachách býval pivovar. Byl zrušen kolem r. 1880. V té době měl roční výstav 400 hl.

V 16. a 17. století se Zamachy skládaly z 6 velkých statků, každý o několika lánech polí, a chalupy s hospodou. Pozdější struktura obce s dvěma desítkami usedlostí, jak byla vyznačena v katastru založeném r. 1842, vznikla dělením (zpravidla dvojím) těchto rozlehlých gruntů.
V r. 1843 měly Velké Zamachy 74 obyvatel a 19 domů, v r. 1857 vzrost počet obyvatel na 152. V r. 1869 tu žilo 164 obyvatel ve 21 domech a v r. 1880 186 lidí ve 23 domech.
Podle sčítání lidu koncem r. 1890 měly Velké Zamachy 23 domů a 206 obyvatel, vesměs české národnosti. V obci bylo chováno 38 koní, 295 kusů hovězího dobytka, 7 koz, 78 ovcí a 112 vepřů.

V Zamachách nikdy nestál kostel. Byly (a jsou) přifařeny k sousednímu Kadlínu, kde je farní kostel sv. Jakuba většího doložen od r. 1384. V době po třicetileté válce asi až do t. 1724 však patřily k rozsáhlé oblasti administrované až z Bělé pod Bezdězem a proto obyvatelé Zamach v tomto období častěji navštěvovali blízké kostely v Bezně a Mělnickém Vtelně.
Pouť se slavila na sv.Jakuba.
Po vyhlášení Tolerančního patentu se nekatoličtí věřící ze Zamach začlenili do sboru v Mělnickém Vtelně.

Také v době rozvoje spolkového života ve 2. pol. 19. století se obyvatelé Zamach sdružovali s občany vtelenskými (Občanská beseda) či kadlínskými (Matice školská, knihovna). Přímo v Zamachách se ustavil (r. 1885) pouze Sbor dobrovolných hasičů (26 členů).